PRVNÍ OCENĚNÍ

Děkuji Danče Jedelance za ocenění mého zatím skromného blogu! Věřím, že až se čas naplní, bude tu spousta krásných věcí k vidění. Děkuji moc!!!

MÁM NOVÉHO MAZLÍKA!

Jestli to bude číst můj chlap, tak asi bude žárlit, ale jen do doby, než zjistí, že jde o šicí stroj, o kterém už stejně dávno ví, a mou úchylku respektuje, podporuje a obdivuje...

Stěhováním ze starého "domova" jsem přišla o mnohé. Částečně o iluze, o invenci a čas investovaný do budování rodinného hnízda, o zázemí, které člověk zbožňoval (do určité chvíle) a které potřebujeme každý. A v neposlední řadě zůstal na "starém baráku" i šicí stroj (ten byl tchýnin...).

Nastěhováním k mému příteli jsem získala velmi rychle zpět téměř vše výše jmenované, s bonusem velké lásky, pochopení, důvěry a vzájemné úcty. Dva měsíce po nastěhování - tento víkend - je moje dílnička, neboli "Ateliér U Lumpíků", opět plně vybavena. Krabice s papírem, tužkami, filcem, látkami a jinými potřebnostmi konečně doplnil můj nový šicí stroj!!!!!

A včera byl přítel na noční - tak jsme si s Bernettkou zařádily! Vyzkoušela jsem i ozdobný steh, a blahem chrochtala nad tichostí a důmyslností tohoto "ďábelského" stroječku :-)

Věřím, že nezůstane jen u včerejšího šití - na dnešní večer zůstal mazlík připraven na stole se mnou opět zažehnout motor a vytvořit něco pro radost! Polštářky jsou ke koupení v mém Fler obchůdku :-)

LUMPI SE PŘESTĚHOVALA

Jestli ono není lepší vyhořet, než se stěhovat!? Ale když se stěhujete blíž světlým zítřkům, na dosah porozumění, a k velké lásce, tak hoříte tak nějak uvnitř, a je vám krásně...

Jsem úplně obyčejná, kudrnatá, lehce introvertní holka, která však nezkazí žádnou zábavu a pokud má prima partu, rvala by se za ní do roztrhání těla. Říkají mi všelijak - od Lůcy, přes Lucku, po Lucinku a Lucinečku.

Tohle odněkud znáte, že? To jsem já, byla jsem to já, a budu to zase a pořád jen já. A byl taky někdo, kdo se s tím neuměl vyrovnat, ač jsem byla 14 let po jeho boku a milovala ho.

Koncem loňského roku jsem udělala obří kotrmelec, ještě větší stěhování, a mezitím tak nějak citový úklid, aby bylo čisto před mým prahem. Můj život prošel nejen životním, ale i zvířecím třeskem, a tak z původních čtyř psích a čtyř kočičích tlapiček a dvou šikovných rukou zbyly už pouze ty lidské síly.

Neklesám na duchu, ale výskám si. A pískám. Taky zpívám, učím se hrát na klavír, a občas šiju. Ještě se zabydluju, ale poodhalím vám pár zákoutí mého nového domova, kde si lásku nemusíte vyprošovat, a štěstí vás naplňuje tak, že se vám chce brečet i smát, a bojíte se nadechnout, že tou přemírou krásy prasknete.

V přítelově domečku bude ještě dost co zabydlovat, zařizovat, předělávat k obrazu našemu. Ale - tvoříme ten domov společně a s láskou. V září bych nevěřila, že v blízké budoucnosti budu šťastná, a to tak šťastná, jako nikdy. A ten můj chlap říká, že díky mě dům zase žije, a že je šťastný, že mě má (a pak spoustu dalších věcí, které šeptá jen do ouška a které nepovím!)

Děkuju moc, Davčo, Pavlínko, Peťo...
Vaše Lucka

ŽIVOTNÍ RESTART NA DRUHOU...

Život není peříčko. S člověkem se nemazlí, a pokud ano, tak nějak si myslím, že mu to posléze dá pěkně vyžrat. Ale rozhodla jsem se nezanevřít a s hlavou vztyčenou jít dál. Překračovat balvany v cestě, prodírat se křovím, sklánět se před tlustými větvemi, uhýbat trnům.

První řádky chci věnovat mojí věrné čtyřnohé parťačce, která mi dělala společnost a radost čtyři roky. Teď už běhá v psím nebi, zahrabává kosti, štěká na ostatní pesany, a čmuchá jako o život. Snad chytne správnou stopu...
Poslední společné "pyžamkové" foto v kuchyni (rozmazlený mazlivý stopař, no...)

Ale protože život není jen zlej, pod jeden z balvanů mi nastrčil perfektního chlapa, se kterým se zdá, že všechna úskalí zvládnu, se kterým jsem šťastná, a kterého miluju... Toho vám ukážu v některém z příštích blogů :-)

A tak - CARPE DIEM... Co to jde...